Cyklotúra

Ze Staré Paky přes Krkonoše do Nového Města

26.11.15
Krkonoše jsou mé oblíbené, proto když se naskytla možnost vzít si v pátek v práci volno a spojit je s víkendem, rozhodl jsem se rychle. Navíc na pár dní polevila tropické vedra, která cyklistice nepřejí. Možná jsem asi i trochu přecenil, plánovanou trasu jsem však nakonec ujel. Mám však dojem, že horských scenérií jsem si neužil tak, jak jsem si představoval, když jsem kolo tlačil do prudkých kopců, případně se přemlouval do šlapání maje přehozeno na nejlehčí převod.

1. den

Stará Paka – Kruh – Mříčná – Peřimov – Roprachtice – Vysoké nad Jizerou – rozhledna Štěpánka – Dolní Kořenov – Mýtiny – Harrachov – Krakonošova snídaně – Ručičky – Dvoračky

Rychlík z Brna mi jel před sedmou a jak jsme začali nabírat drobné zpoždění, měl jsem obavu o přípoj v Pardubicích. Průvodčí mě sice zmrazil, že tam rychlík na nic nečeká, ale naštěstí počkal. Z vlaku vypadalo počasí krásně, jenže tohle byl snad nejchladnější červencový den, takže po výstupu jsem se hned nasoukal do bundy. Bohužel ani šlapáním jsem se moc nezahřál, a tak jsem byl rád, když sluníčko svítilo. První kilometry malebnou a jen lehce zvlněnou podkrkonošskou krajinou ubíhaly svižně a sem-tam se objevily výhledy na panorama západních Krkonoš. Krásně byla vidět Černá hora, Kotel a místy i Sněžka a v dálce byly vidět i Dvoračky, dnešní cíl. Bohužel se čím dál víc zatahovalo, takže mi byla čím dál větší zima. Ve Vysokém nad Jizerou jsem proto zapadl na náměstí do restaurace a k obědu si přiobjednal horký čaj. Ven se mi pranic nechtělo.

Pokračoval jsem až na rozhlednu Štěpánka nad Tanvaldem. Byl pátek, turistů poskrovnu a nahoře byly senzační výhledy na Krkonoše, Jizerské hory, dohlédnout šlo i na Bezděz a Ještěd. Dál už jsem přesně věděl, co mě na trase čeká. Sjezd do Dolního Kořenova k Jizeře však byl černou můrou. Přírodní šikmé rýny byly tak široké, že jsem několikrát manévroval, abych nešel na čumák. A svah byl místy tak prudký, že jsem radši několikrát slezl. Za Jizerou to zas bylo stoupání na Mýtiny k harrachovské železniční zastávce. To už se zas naštěstí udělalo hezky a tepleji.

Z Harrachova jsem zvolil delší cestu kolem Mumlavského vodopádu na Krakonošovu snídani a zjistil jsem, že mě zadek bolí jako ještě nikdy. Věčné natřásání na lesních cestách a úmorné zabírání do kopce udělalo své, takže při každé možnosti jsem vstával ze sedla a úpěl. Z Ručiček už mě vezla jen vůle a nakonec ani ta ne a musel jsem jít pěšky, než se objevila závěrečná rovinka. Jen těžko jsem si vychutnával výhledy na Rokytnicko v podvečerním slunci. Málem mě dorazilo, když mi na Dvoračkách chtěli naúčtovat dvakrát víc, než avizovali na internetu, nakonec jsem to s recepční usmlouval včetně snídaně na solidní cenu 550,- korun za pokoj s umyvadlem. Večeře mě trochu nakopla, tak jsem neváhal na soumrak vyrazit pod Kotel a vychutnat si dokonalý západ slunce, které zapadalo za Jizerou, druhým nejvyšším vrcholem Jizerských hor. Prsty mi však trochu mrzly.

2. den

Dvoračky – Dolní Mísečky – Horní Mísečky – Špindlerův Mlýn – Strážné – Hříběcí boudy – Zadní Rennerovky – Chalupa Na Rozcestí – Výrovka – Richtrovy boudy – Pec pod Sněžkou – Velká Úpa – Spálený mlýn – Malá Úpa – Lysečinská bouda – Horní Albeřice – Rýchorská bouda

Probouzím se a zadek nebolí. To je úleva. Jinak bych si cestu přes krkonošské kopce neuměl představit. Ráno jsem ještě nasadil bundu a spustil se z Dvoraček dolů o dobrých 350 výškových metrů, které jsem zas musel poctivě na Horní Mísečky vyšlapat. A tak to bylo celý den, bundu jsem brzo sundal. Metry, které jsem pracně získal, jsem záhy snadno ztratil. Spustil jsem se dolů do Špindlerova Mlýna proti davům, které se nevezly na Mísečky autobusem. Ve "Špindlu" jsem jen rychle doplnil zásoby, protože tady masová turistika skutečně kvete. A že by sem jezdili jen bohatí Pražáci, to určitě ne.

Do Strážného jsem se zase solidně zapotil a nejen díky stoupající teplotě. Potom zase z kopce a to jsem taky zjistil nemilou věc. Při nějakém sjezdu jsem si na zadním kole udělal trochu osmičku, takže brzdu jsem musel povolit tak, že brzdila jen málo. A v servisu doma mi pak řekli, že lépe ráfek vyhodit... S myšlenkou na drobný defekt jsem se vydal do nejhoršího kopce za celé tři dny. Převýšení na Chalupu na Rozcestí, populární Bufál, je asi 600 metrů. V lese jsem se chvíli snažil na nejlehčí převod, ale brzo jsem to vzdal. Tlačil jsem to do krpálu a každých sto metrů oddechoval, nadával, utíral pot. Až když jsem došel na asfaltku, mohl jsem se vrátit do sedla a konečně se taky objevily horské louky, malá odměna za velké úsilí. Na Bufále bylo plno, ale krkonošské kyselo jsem si nemohl odpustit.

Na hřebeni bylo poměrně plno. Aby ne, byla sobota a obloha jak vymalovaná. Kolem Výrovky jsem projel a spustil se dolů do Pece a dál do Velké Úpy. Co jsem vyjel, to jsem ztratil. Na Spálený mlýn jsem musel zase přes kopec přes Janovy boudy, chvíli to navíc vypadalo na déšť, ale jen se zatáhlo. Do Malé Úpy už jsem se ploužil z podstaty. Když jsem přijel ke kostelu, připadal jsem si jak vetřelec. Zpocený a uřícený cyklista se vmísil mezi navoněné svatebčany. Kousek za kostelem je pár zajímavých trosek letadla, pozůstatků jedné z mnoha leteckých nehod v Krkonoších.

Čekal mě sjezd do Horních Albeřic, příjemný. Tahle část hor je téměř zapomenutá. V Albeřicích v hospůdce už sedí jen místní a děti z tábora cucají brču. Už není kam spěchat. Čeká mě poslední kopec a rovinka na Rýchorskou boudu, poslední z hřebenových bud ve východním cípu hor.

3. den

Rýchorská bouda – Mladé Buky – Kalná Voda – Trutnov – Lhota – Jestřebí bouda – Žaltman – Odolov – Horní Kostelec – Končiny – Kramolna – Náchod – Jiráskova chata – Jizbice – Lipí – Peklo – Nové Město nad Metují

Říkal jsem si, že bych si přivstal na východ slunce, ale nakonec jsem si budík nenařídil. Avšak úplnou náhodou jsem se probral ve chvíli, kdy se slunce sralo nad obzor a to přímo před oknem. Když už bylo výš, zase jsem ulehl a dobré 2 hodiny zařezával. Na dnešek jsem se těšil tak nějak víc, protože už mě nečekaly žádné horské kopce. Akorát, že část sjezdu do Trutnova byla po opravované a nedodělané cestě, takže to šlo pomalu a nepříliš pohodlně. Po sobotní „houpačce“ byla rovná jízda z Mladých Buků do Trutnova hotovým balzámem. Podél Úpy jsem městem projel až do Poříčí a postupně stoupal na hřbet Jestřebích hor, jimž dominuje vrch Žaltman se 740 metry nad mořem.

Bylo příjemně teplo a jasno, cesta vede loukami a lesem. Rozhledna na Žaltmanu mě však zklamala, protože šlo jen o železnou konstrukci zhruba 40 let starou, z níž už je velice omezený rozhled. Stromy dorostly. Deziluze z příjemné cesty se změnila ještě víc, když jsem zhruba 6 kilometrů musel pokračovat po rekonstruované cestě. Nikde ani jeden dělník, ani jeden stroj, na starou cestu však byl navezený hrubý štěrk, rozbité cihly a suť... Až k věznici v Odolově. Další jízda až do Náchoda byla naštěstí osvěžením po okresních silnicích a lesních cestách. Bohužel jednou jsem dal v lese na vlastní instinkt a skončil u elektrického ohradníku.

V Náchodě jsem si konečně koupil zmrzlinu a psychicky se přichystal na úplně poslední kopec třídenní jízdy na Jiráskovu chatu. Jel jsem spíš intuitivně a podle rady jednoho místního: „Do kopce.“ Chatu navrhl slavný slovenský architekt Dušan Samuel Jurkovič a je z ní skvělý kruhový výhled a nabízí i dobré občerstvení.

Závěr byl odměnou. Po příjemné cestě bez námahy až k chatě Peklo v hluboce zaříznutém údolí Metuje, podél niž se jede až do Nového Města. Tam už zbývá jen sednout do vlaku a po dvou přestupech dojet do Brna. Několik let jsem přemýšlel o tom, že bych chtěl do Alp projet si nějakou horskou etapu Tour de France. Ale v Krkonoších jsem si ověřil, že lépe do velehor pěšky než na kole. Lépe se vychutnají.


 
 
Najnovšie články autora
 
MTB Z Bratislavy do Senice cez Malé Karpaty Už jen pár dní bude trvat, než se z naší tříčlenné rodiny stane čtyřčlenná a vím, že tento rok už se na kole nepodívám dál než … » celý článok 08/11/18 Zdenek Meitner Malé Karpaty, Záhorie
Cyklotúra Z Kojetína přes Hostýnské vrchy a Beskydy Poprvé mě dva kamarádi, vášniví cyklisti, berou s sebou na jejich každoroční přejezd Hostýnských vrchů a Beskyd s jasným cílem na chatě u kamaráda na Mazákovi pod Lysou horou. Mám z toho respekt. Ne že bych se podceňoval, ale délky jejich tras nejsou pro čajíčky. Letos se pojede z Kojetína 130 kilometrů včetně výjezdu na Pustevny. Hoši snili i o Lysé, ale jak se ukázalo, nestihli bychom to za světla a kdo ví, jestli bychom to vůbec zvládli. Nicméně přejezd dvou pohoří i bez Lysé byl atraktivní cyklisticky i krajinářsky. 07/12/17 Zdenek Meitner Svet
Cyklotúra Ze Staré Paky přes Krkonoše do Nového Města Krkonoše jsou mé oblíbené, proto když se naskytla možnost vzít si v pátek v práci volno a spojit je s víkendem, rozhodl jsem se rychle. Navíc na pár dní polevila tropické vedra, která cyklistice nepřejí. Možná jsem asi i trochu přecenil, plánovanou trasu jsem však nakonec ujel. Mám však dojem, že horských scenérií jsem si neužil tak, jak jsem si představoval, když jsem kolo tlačil do prudkých kopců, případně se přemlouval do šlapání maje přehozeno na nejlehčí převod. 26/11/15 Zdenek Meitner Svet
Najnovšie články na titulke
 
Rada S rádiostanicami PMR na horách ešte bezpečnejšie S prenosnými rádiostanicami je zábava a sú tiež praktické. Hodia sa ako doplnok voľnočasových aktivít, v pracovnom nasadení, pri … » celý článok 08/11/19 Rudo Madár Bezpečnosť
Recenzia Fjällräven Abisko Lite 1 – ľahký stan pre jedného Pri balení sa na týždňový jesenný prechod naťažko som riešil hmotnosť výstroja a stany, ktoré mám doma, vážili viac, ako by sa mi páčilo. Požičal som si preto ľahký jednomiestny stan Fjällräven Abisko Lite 1. S touto značkou sa nízka hmotnosť väčšinou nespája, skôr naopak, no tento stan je výnimkou. Ide o jednomiestny dvojplášťový stan tunelovej konštrukcie s hmotnosťou pod 1,8 kg. Iste, nájdu sa gramárske špeciály, ktoré sú ešte ľahšie, no úlohu zohralo aj to, že že som išiel do domovského prostredia stanu – na Kungsleden do Švédska. 06/11/19 Ľubomír Mäkký Stany a spacie vaky
Túra Wiktorówky - symbolický cintorín poľských Tatier Ako v našich Tatrách, tak aj v poľskej časti môžeme nájsť pietne miesta venované obetiam, spätým s nepriazňou osudu v horách. Vydáme sa na krátku prechádzku údolím Filipka. Jej pravá odnož, Dolina Złota, nás dovedie ku kostolu so symbolickým cintorínom. Výšľap si obohatíme piknikom na veľkej lúke Rusinowa Polana s “bacówkou” a sezónnym pasením oviec. Druhým magnetom dňa budú nevšedné panorámy štítov z poľskej strany. 02/11/19 Roman Matkovčík Vysoké a Belianske Tatry, Poľsko

 
 
 
Verzia pre tlač
  • text  fakty  fotky  
Vriace fórum RSS vriaceho fóra
Ze Staré Paky přes Krkonoše do Nového Města 26/11/15 08:49 1 príspevok
Fakty
  • Pohoria
    • Česká republika - region Podkrkonoší: Krkonoše a Jestřebí hory
  • Počet dní
    • 3
  • Nadmorská výška
    • max: 1354 m n. m.
    • min: 300 m n. m.
  • Prevýšenia
    • stúpanie: 5585 m
    • klesanie: 5884 m
  • Vzdialenosť
    • 189 km
  • Náročnosť
    • 4
  • Ročné obdobie
    • leto
  • Dátum túry
    • 10.07.2015
  • Štart trasy
    • šírka: 50.515883 ° SŠ
      dĺžka: 15.486809 ° VD
      » Mapa
  • Koniec trasy
    • šírka: 50.353252 ° SŠ
      dĺžka: 16.138264 ° VD
      » Mapa
  • 1. nocľah
    • šírka: 50.747536 ° SŠ
      dĺžka: 15.512945 ° VD
      » Mapa
  • 2. nocľah
    • šírka: 50.659963 ° SŠ
      dĺžka: 15.850431 ° VD
      » Mapa
  • Nocovanie
    • Dvoračky, Rýchorská bouda
  • Doprava
    • Stará Paka (vlak), horský bicykel, Nové Město nad Metují (vlak)
Login prihlás sa alebo registruj
zapamätať



Vytvorením používateľského konta súhlasíte s podmienkami použitia HIKING.SK, ktorých súčasťou sú aj informácie o spracovaní osobných údajov.

0.32